Malý čtenář

Zajímavé odkazy:

Proč říkám, že Jan Jandourek je negramotný lhář

(Jejda, neměl bych ho tím pádem označit spíš za netriviálního? Ovšem koukám, že aritmetika byla až součástí kvadrivia – takže zpět, Jandourek je naopak ztělesněním triviálnosti: eristiku studoval opravdu pozorně. Pravda, s logikou a gramatikou je to horší...)

Tedy, Nejdříve je dobré držet se faktů (takže ještě chvilku zůstaňte se mnou a neklikejte). Podle fulltextového archivu MfD (ale odtud evidentně pocházejí i kopie na bezdomovci.estranky.cz – viz chybně useknutý mezititulek "je levičák"?), po prokrácení na základní text článku bez popisků k fotografiím, titulků, podtitulků a mezititulků (beztak jsou redakční – tedy, jen ve Slačálkově případě; jak se to asi mělo jmenovat podle něj? Nebo poslal prostě mail bez nadpisu?): Adam Drda (14. 7. 2007) cca 14 360 znaků (bez mezer 12 100), Slačálek o týden později 5450 (počítáno v OpenOfficu – tsk, tsk, anarchisti, to jste ještě neslyšeli, že osvobození osobnosti začíná osobním počítačem? – popřípadě PSPadu, kde je různě řešeno počítání konců řádků/odstavců, takže nemá cenu uvádět víc platných číslic a já teď rozhodně nemám čas ani prostředky vypracovat nějaké definitivní přesné určení). Poměr 38 % sice třetinu poněkud přesahuje, ale pořád k ní má výrazně blíž než k polovině.

Zajímavé odkazy:

Výpisky pro vztahovačné

Po třicítce je akutní nedostatek volných mužů, kteří umějí jíst příborem a navíc netrpí poruchami chování dříve zvanými psychopatie.

Tomáš Novák, psycholog citovaný in Ivana Karásková: Mám tři děti s ženatým mužem, Mladá fronta DNES sobota 8. 12. 2007, příloha Víkend, rubrika Vztahy, str. 04

Takových historek se dá zažít hodně: jednou přijde na rande muž, který vypráví jenom o autobusech, [...]

Karolína Vitvarová-Vránková: Rychle toho pravého, Respekt 12/2008, pondělí 15. 3. 2008, rubrika – pro změnu – Trendy. (Ovšem dvaatřicetiletá Zuzana Grohová možná odmítnutím dotyčného udělala životní chybu.)

Mimochodem, článek začíná údajem V České republice bylo před dvěma lety půl milionu svobodných, rozvedených a ovdovělých žen mezi pětadvaceti a čtyřiceti lety. Zároveň tu bylo asi 700 tisíc „volných“ mužů ve stejném věku a jak to počítám v datech starých rok a čtvrt, opravdu to odpovídá (522 ku 699 tisíc; tedy bráno pro jednoduchost 25 až 40 včetně). Takže mi není úplně jasné, jak přesně se to dá sladit s onou tradiční (shora projevenou) tezí, že je větší nouze o použitelné muže než ženy; pomohla by analýza tabulky Sňatky podle rodinného stavu a věku snoubenců? (Respektive aspoň posun jedné kohorty o průměrný rozdíl ve věku partnerů? Ale tam poloviční rozdíl sotva naběhne...) Ech, měl jsem se stát demografem. Anebo jde o důsledek onoho Summersova konceptu, že mezi muži je víc magorů (i když i géniů)?

A ještě jednu věc, tak docela nesouvisející, i když utkvěla mi taky z "Tématu" čtvrtečního Magazínu MfD věnovaného singlům (Lída Holmerová, Jsem sám a poradím si; už 17. 10. 2002 – deflátor od té doby činí +17,5 %; růst mezd jsem radši nedohledával):

třicetiletá Věra [...] Po téhle štíhlé a vysoké rusovlásce se na ulici každý druhý [sic!] ohlédne. Živí se překládáním filmů a reklam, je zvyklá pracovat běžně i dvanáct nebo patnáct hodin za den. Za svou práci dostává v průměru padesát tisíc hrubého měsíčně. U obrovského stolu v obrovské jídelně svého 4 + 1 v centru Prahy obvykle snídá sama.

No řekněte, nezabily byste ji?

Zajímavé odkazy:

Jak jsem přechytračil Policii České republiky

Podezření: Česká webová seznamka posloužila zločinu (a podobně – BTW, Zprávy Google fungují líp než Nový den, ostatně všeobecně rozbitý; jen to clustrování moc nezvládají):

Svou prezentaci na serveru muž s přezdívkou De.sade při prvním náznaku nepříjemností vymazal. Policisté teď zjišťují, zda lze informace získat zpětně.

Společenská hra: procházet (ty dosud existující) účty "má ho v přátelích" (vesměs červené); za každou poloobnaženou nezletilou je bod. (Za osmnáctileté rádobygothičky by se měly naopak odečítat ;-) Děkuji také expertům za upozornění na tamní zvyk heslovat zamčené galerie jejich názvem...

Zajímavé odkazy:

Potvrzeno: Studium žurnalistiky = sežrání intelektu

Článek ve včerejších LN – od neznámé značky, takže jsem nic nenašel v Českých novinách ani jiných médiích ; i Google News mi našly akorát ne o moc delší článek (logicky) v Izraeli, na němž je nejzajímavější čtenářská diskuse, která jako by z oka vypadla těm českým.

Zajímavé odkazy:

Proč číst Metro

Celý příspěvek

Zajímavé odkazy:

Politická korouhev, antiglobalizace a Literárky

The Political Compass, který teď prolétl blogosférou nebo přinejmenším jistými jejími... sférami, jsem taky už viděl před nejméně dvěma roky, když ještě myslím měl jiný interface a neumožňoval permalinky; na mém přesném skóre mi nezáleželo natolik, abych si ho poznamenával, ani abych si teď hloubání nad nejednoznačnými otázkami zopakoval. Jasně že mi taky vyšel, řečeno s Bondym, lib'rál levý – existuje vůbec někdo, kdo by spadal do autoritativní polo[ro]viny, respektive se k tomu přiznal? (aspoň na českém internetu; mohla by to být zajímavá mapa, kdyby se podařilo k vyplnění donutit některé naše politiky a publicisty).

Minulý týden se o něm zmínil kamarád, který skončil ekonomicky napravo (však na to taky má příjmy :-) a nějak se u té politiky zdržel, že prý nikdy nechápal, co může lidem vadit na globalizaci – ne že by, samozřejmě, podporoval sweatshopy, ale není snad dobré, když si mohou obyvatelé třetího světa (na místní poměry) vydělat, a nevstupují snad do pracovní smlouvy dobrovolně? Nejsem v takových diskusích zběhlý, a tak jsem jen horko těžko shledával vzpomínky na výklad z nějakého textilního muzea v Nizozemí, jak v gründerských dobách byly zaměstnávány děti x hodin denně k provlékání útku dřevěnými člunky strojních stavů, což prováděly tak, že přiložily nit k otvoru na jednom konci a na druhém sály; lněný prach se jim rychle ukládal v plicích, s neblahými následky. Jenomže nepodařilo se mi z toho v rychlosti (už jsme se rozcházeli na metro) poskládat ucelený principiální argument. Nějakou synchronicitou jsem pak v sobotu v LtN 35 narazil na článek, který on jistě nečetl (originál jsem na websitu The Ecologist nenašel; autorka zjevně svůj jarní pobyt v Bangladéši využila k publikaci několika podobných, ale ten nejodkazovanější na OpenDemocracy.net je jen pro předplatitele – tomu říkám chucpe). Nepochybuji, že internet bude plný i vyvracejících protičlánků z opačné strany sporu; ale už jsem neměl chuť ani čas je hledat, chcete-li, poslužte si sami.

Pro ty, kdo chtějí od Literárních novin literaturu, bych tu pak měl (obé z č. 40) pohled pod pokličku o nadcházejícím krachu Obce spisovatelů (myslíte snad, že si kapři sami vypustí rybník, pštrosi se vyhrabou a lumíci změní kurs od propasti? kdepak, na tyhle volby jistě žádná sázková kancelář kursy nevypíše) a rejžkovsky nesmlouvavou a detailní analýzu (absentujícího) smyslu Událostí v kultuře.

Jo, koupil jsem si ve čtvrtek taky Tvar šestnáctku; chyb poněkud ubylo, Kulturní krmítko se zlepšilo, ale zbytek čísla nějak nebyl pro mě (odkazovat dneska na strojový překlad Wikipedie? bože...). Teprve v sobotní Orientaci (i když kulturní rubriky jsem přes týden sledoval myslím celkem pozorně: přehlédl jsem něco, nebo to opravdu nikomu nestálo ani za noticku?) jsem se dočetl, že už je (pro letošek / jako obvykle) zachráněn, takže propříště si ho můžu kupovat bez pocitu morální povinnosti zase až po zralém uvážení a nějaké přestávce; a taky že prý Živel je literární nebo aspoň "další kulturní" časopis.

Zajímavé odkazy:

Studie k samostudiu

Doby, kdy se mi dařilo postovat každý den, kdy jsem se dostal k počítači, je (už podruhé) pryč, a střednědobá předpověď vypadá taky spíš na zataženo. Nechám vám tu prozatím aspoň odkazy na pár textů, jimiž se můžete v pauze zabavit:

Na rozhovor s Petrem A. Bílkem jsem narazil u Pavla Kotrly před, sakra, už skoro dvěma měsíci (s takovou svůj skluz nedoženu nikdy, i když jsem se už aspoň přiměl vyhodit část poznámek starých přes půl roku). Já tyhle nářky o Smrti ne-li Literatury, pak aspoň Literátů s velkým L nemusím (jakkoli nepochybuji, že členstvo Obce spisovatelů si zaslouží opovržení, co se do něj vejde), ale za přečtení stojí – a to neříkám jen proto, jak mě potěšil, když se ozval proti prof. PhDr., DrSc. (akorát budu muset někdy sepsat, co proti němu mám já).

Pandánem k rozhovoru pak je novější přepis Bílkova proslovu v Britských listech (který, než jsem tohle stačil sepsat, si Pavel taky dal aspoň do linkblogu). Nu... s tímhle je potíž; doslovným záznamem mluvené řeči byste mohli docílit (a Blisty toho ostatně kdysi docílily, akorát nemůžu najít link), že by jako ňouma vypadal i zvěčnělý profesor Stich – aspoň do jisté míry; mám pocit, že výsledek byl přece jenom lepší natolik, o kolik Stich při vší úctě Bílka převyšoval. Tohle přece jen působí spíš jako taková nezávazné kavárenské tlachání, ve kterém se zajímavé, ale jen letmo nahozené motivy mísí s nanejvýš pochybnými (dez)interpretacemi a naprostými nesmysly. Jestli dobře rozumím, podle Bílka je dobré, velké, zásadní dílo jenom takové, jehož interpretace by v případě potřeby vydala na diplomku; v tom bychom se taky neshodneme. Nicméně doporučuji už kvůli té neodolatelné Čulíkově investigativě (kde už jsme mohli být, kdyby nechal pozvedání společnosti jako celku a opřel svou energii toliko na literární pole): Když si sám položí otázku, nenechá ji zapadnout do ztracena, ale hned jak je příležitost, neodbytně obrátí se na kompetentní osoby a odpovědi publikuje. "Byl jsem se v knikupectví Fišer zeptat, proč je ve výkladní skříni tolik Lustigů, a bylo mi vysvětleno..."

Do třetice mě pak před časem přítel (formou Copy&Paste do prostředí k tomu zhola nevhodného, protože se dosud nenaučil zjistit absolutní URL z rámcové struktury rightclickem a "Kopírovat zástupce") upozornil na protirecenzentskou filipiku MC Putny. Rozhodně nemohu schvalovat schvalování vieweghovského brachiálního postupu (a v těch pár konkrétních příkladech, jež uvádí, jsem spíš taky proti), ale jinak každá invektiva na adresu našeho tisku potěší. (Z negativní reakce Vladimíra Novotného na webu Reflexu se pak shodnu jen s odmítnutím fyzických kroků; zbytek [mi] ale za odkaz nestojí.)

P. S.: A Host dal od včerejška na web nové číslo. Rozhovor se Škvoreckým sice zčásti opakuje to, na co JŠ už odpovídal (nebo co napsal sám od sebe) mnohokrát, ale najdou se tam i objevné záležitosti, jako anekdota o životě nakladatelských redaktorů v 50. a 60. letech.

Zajímavé odkazy:

Rozhovor roku (?)

Nikdy jsem nemyslel, že budu odkazovat na jednotlivé novinové články čistě s pochvalně-doporučovacím úmyslem, ale tenhle (který jsem samozřejmě přečetl se čtrnáctidenním zpožděním) se ze šedého průměru lesklých magazínů vymyká natolik, že by byl hodně silným favoritem, kdyby taková cena existovala. Ovšem musela by se udělovat zpovídanému a ne novinářce, jejíž jediná zásluha spočívá v tom, že mu nekladla překážky (i když, se svými zejména nejčerstvějšími zkušenostmi bych se vůbec nedivil, kdyby ve skutečnosti monolog vypadal podstatně jinak).

Anebo se pletu, ten rozhovor není zas tak extra a akorát jsem se (z osobních důvodů, které by měly být nasnadě) nechal okouzlit tím, že se někdo nejen vyjadřuje takovým proudem vědomí, ale ještě ho zvládá mít pod kontrolou.

Zajímavé odkazy:

Neuvěřitelné skutkem

Čtu si takhle na iLiteratuře recenzi, a úplně dole stojí

Vyšlo: Literární noviny 24/2004

jako tomu bývalo donedávna – až na to, že tentokrát na tom jméně byl odkaz, a fungoval. Evidentně je to relativní novinka; je to teprve druhý takový odkaz po 16. t. m., co jsem (po troše námahy) na iLiteratuře (a bezmála i všude jinde – tohleto je předchozí majitel domény, nebo co?) našel, a archív na websitu začíná květnovým číslem 20, a nikde jinde jsem o jeho existenci ještě neslyšel (pravda, v poslední době jsem moc nečetl ani tištěné LtN, pokud to anoncovali nějakým redakčním článkem, natož abych prohledával tiráž).

Ano, webdesign a systém (mimochodem v sekci "reference" na jeho odkazu jsem našel, že mají i dubletní doménu www.literarninoviny.cz) vůbec jsou někde mezi odpudivým a obludným, ale hlavní je, že se tam dá – a ne zvlášť obtížně – najít (pravda, vyhledávání jako takové jsem zatím nezkoušel) plný text každého (od nynějška) čísla, jakmile přestane být nejnovějším. To by přišlo vhod vždycky, a pro mé současné plány (stay tuned and watch this space!) obzvlášť.

Zajímavé odkazy:

Operace Opera online, aneb Proč miluji internet

Všichni to víme: zombie jsou Zlé, ale problém s kříšením normalizačního popu a jeho propojování s novější generací netkví (jenom, rejžkovsky) v tom, že je morálně pokleslý, ale prostě že je špatný z čistě uměleckých kritérií a zavaluje, odstrkuje a nechává hladovět mnohem progresivnější a lepší muzikanty. Dobrá; to je všeobecně přijímaný axiom. Ale v čem konkrétně je tak špatný? To už dovede vysvětlit málokdo (aspoň tak, aby to pochopil – a vůbec se o tom dověděl – tento nez. int., který má abstraktní zájem o popkulturu, ale hudební hluch).

Právě proto mě tak potěšil Pavel Klusák v časopise Týden 38/2003, když lapidárně a velice zábavně charakterizoval "show Královny popu v opeře"; a proto mě tak frustrovalo, že z bezesporu nejlepšího článku celého čísla nebyl na websitu časopisu (od té doby překopaném, k horšímu a ztrátě či aspoň nedostupnosti valné části i z toho dosavadního obsahu) ani úryveček. Text jsem si zapamatoval i kvůli jednomu jazykovému jevu, jímž jsem se plánoval zabývat. Tento týden jsem se k němu vrátil a řešil dilema: pokud bych chtěl blognout přímo jej a neocitnout se na autorskoprávním scestí, kolik si tak ještě můžu dovolit – a jak vůbec vybrat z tak brilantního celku jedinou část? Osvěživ si detaily, maně jyxuji, jestli se megamanagor večera opravdu webově prezentuje takovými citáty (ne, zjevně už jsou předělané, ale nemůžu mít všechno) – a vypadne na mě celý Klusákův článek, přepsaný pečlivým správcem stránek, které se na první pohled zdají (abych tak řekl po nezávislointelektuálsku) bizarně antitetické (sakra, nechtěl jsem říct anatematické?) jeho celkovému tenoru:

hanazagorova.wz.cz/recenze_operace_opera.htm

Berte a vychutnávejte; a tobě díky, neznámý – uchránils mě před pokušením k těžkému hříchu a udělil mi cenné poučení (jen doufám, že si budu pamatovat se jím v budoucnu řídit): opsat si charakteristickou frázi a prověřit ji googlem nemůže uškodit ani u takto zdánlivě zasutých textů, jeden prostě nikdy neví... (P. S.: Klusák samozřejmě měl správně Diamanda Galásová – ale jak říkám, nemůžete chtít všechno.)

Zajímavé odkazy:

Malý čtenář trumfuje Baldachýn jako muž Čínu

Vlastně je jen logické, že nedlouho poté, co se webové stránky českého vysílání čínského rozhlasu začaly těšit jisté popularitě na Okounu, objevily se i v Baldachýnu, což byl vždycky mimořádně citlivý seismemometr. Aby bylo jasno: tímhle rozhodně nechci Tomáše Baldýnského obviňovat z přivlastňování plodů cizích rešerší. Jistě, není první, kdo na tuhle záležitost upozornil – a co má být? Stejně se v hlubinách českého meme poolu už nějakou dobu zvolna inkubovala (viz a viz – Jyxo nějak neumí OR, a databáze Googlu je v tomto punktu o dost horší); a především, on hrubou surovinu pár náhodných odkazů zušlechtil sestavením do souvislého materiálu pečlivě vybraného (předpokládám...?!) z toho nejlepšího, doplnil přidanou hodnotou vlastní investigativní práce, a rozhodně nesmím zapomenout na čínský funk – který sám o sobě je dostatečným vysvětlením, proč, třebaže si nikdy nenechávám ujít FFFilm, jen Baldachýn obdivuji coby dílo skutečného génia a reneančního člověka vzoru 3. tisíciletí. (Pravda, František Fuka by mohl namítnout, že není zase tak těžké napsat písňový text, když už člověk umí napsat humoristický článek, ale jenom on by dovedl i složit melodii, ale tím se teď nezdržujme.) Což neznamená, že jsou Baldachýny dokonalé. Nechám-li stranou, že Llanfair... atd. je stará vesta, nemohu přehlédnout, že v pasáži "Na druhou stranu jistě chápete, že například ve větě (osm řádků z čínského článku kurzívou začínajících velkým písmenem a končících tečkou) Je cosi, co čpí mrazivým nepochopením situace" není citována věta, ale hned tři, a interpunkce je nezvládnutá. Pokus zanést do článku vážnější tón je prostě odsouzen k neúspěchu, a mohl bych se přít i o věcný obsah: Jakkoli je periodické nabádání masmédií, k němuž jsou náchylní funkcionáři totalit všech barev, aby nehleděla na ně, ale přiblížila se lidu, zároveň směšné i mrazivé, soudím, že daný článek skutečně popisuje jen to, že čínští velepragmatici se rozhodli konečně přestat sanovat prodělek titulů na způsob Života strany či Venkovského agitátora; ve státním monopolu jinak zbankrotovat nejde.

Nemá smysl, abych líčil, jak jsem sám navštívil hlavní stránku ČíRo, vybral si slibně znějící titulek a teprve u druhé věty článku samého pochopil, že život byl zase jednou bizarnější než jakákoli satira a podivná vazba není nezdařenou metaforou, ale je třeba ji brát doslovně – nejspíš už jste to sami četli v komentářích. Nicméně jednu originální věc bych myslím doplnit mohl: Zdá se, jako by si nejen Tomáš Baldýnský dosud neuvědomil, že k setkání Číňanů a češtiny může dojít dvěma způsoby a nemusí jenom chodit Klaus do Canossy, chtěl jsem říci Mohamed k hoře – zatímco já jsem předběhl dobu o půldruhého roku. Cituji ze svého e-mailového archivu, doplnil jsem pouze hyperlinky a opravil asi tři překlepy:

Předmět (Subject): Sancti Baldachinus, ora pro me!
Datum (Date): 14.11.2002 13:33
Komu (To): Tomáš, zavináč, baldachýn. Č

Ó Ctihodný,
já vím, že Váš čas je příliš vzácný a naplněný tvořivou prací na to, abyste snad mohl mít zájem o, natož pak nějaké využití pro fakt, že tento ubohý červ objevil www.chinaembassy.cz a tamní zprávy jej dílem uvrhly do zmatku (proč, u Nebeského Císaře, je ve zprávě Velvyslanectví ČLR v ČR pořádalo recepci na oslavu státního svatku [sic] na seznamu hostí uveden "předseda KSČM Miroslav Grebeníček" až za "předseda ODS Václav Klaus", ač před "řídící pracovníci příslušných organů vlády", a proč úplně poslední "primátor hl. m. Prahy atd." není jmenován? A týká se závěrečné "Mnoho hostů si srdečně přalo, aby 16. sjezd KS Číny byl korunovan úspěchem" i ódéesáků, nebo ti jen přispěli k tomu, že "Recepce se probíhala po celou dobu ve vřelé a přátelské atmosféře" – a nebylo by lepší říci "recepce se proběhla"?), dílem fascinovaly (Lze říci, že situace lidských práv v Tibetu patří ve světě k nejrychleji a nejoptimálně [dvakrát sic!] se zlepšujícím", "Jménem vlády Čínské lidové republiky a čínského lidu a jménem svým Vaší vladě, a lidu Vaší země a Vám svému vyjadřuji srdečné soucit a litování. Jsem přesvědčen, pod vedením vlády Vaše země a aktivním úsilím různých společenských stran, český lid jistě dokáže překonat prozatímní stěží způsobené povodní, pracovní a životní pořádky postihnuté oblasti se rychlej oživí" – obojí ve zprávách příslušného tématu a adekvátního názvu, ovšem pozor na záměnu soustrastného telegramu s gratulačním: "15.června předseda Státní rady ČLR poslal blahopřejní telegram předsedovi vlády ČR Špidlovi k jeho nastoupení do fonkce vlády,telegram zní: Váše Exelence, [...] Mezi lidmi Čínské lidové republiky a České republiky existuje tradiční přátelství, zachovat a rozvijet přátelské styky a spolupráce odpovídá nejen stěčejním zájmům obou zemí ale i zájmům náších lidů.").

Ale přesto, když jsem se z materiálu Kacířská sekta Falun Gong – oklamující svět a níčící životy s uvedeným cílem "Tento článek stručně zkoumá osobu Li Hongzhi a jeho kacířské bludy, aby pomohl čtenářům seznámit se více s fakty" (nezaměňovat s kratším Stanoviskem velvyslanectví: "„Falun Gong“ není žádná náboženská organizace, nýbrž sekta, která škodí společnost, je to ilegální organizace vzniknutá v některých částech Číny [...] Li Hongzhi, zakladatel této sekty, vymýšlel řadu lží a kacířských klamů, kterými prohlásil za boha [...] Slova a činy Li Hongzhi jsou proti lidskosti, proti společnosti a proti vědě, a způsobily vážné škody ve společnosti. Podle neucelených údajů více než 1600 lidí praktikujících „Falun Gong“ přišlo o život, mnoho dalších se mentálně onemocnilo") dozvěděl, že "Po roce 1970 nejdříve pracoval na vojenské farmě pro chov koní, později hrál na trumpetu v orchestru lesní policie provincie Jilin", nemám klidu: nemohl byste se za mě přimluvit u Ježíška, abych se mi aspoň jednou v životě poštěstilo navštívit koncert orchestru lesní policie (nejlépe doprovázející jízdní přehlídku vojenské farmy pro chov koní), pokud už hru na trumpetu tamtéž neshledáte hodnou přidání do seznamu zajímavých povolání?

Pokorně Váš,
...

Co dodat (kromě toho, jak neuvěřitelně věštecký, if I say so myself, mi dnes přijde úvod)? Pár věcí přece jen ano: Za prvé, mail naráží na obsah dobových Baldachýnů (dárky k Ježíšku jsou tak dlouhodobá rubrika, že si je snad pamatujete, a pokud ne, hledejte je sami). Za druhé, žádnou odpověď jsem nedostal – ale na pár svých dalších mailů Baldýnskému vždycky promptně, takže možná se tenhle ztratil. Za třetí: samozřejmě už si dnes nevzpomenu, jak jen jsem tu stránku objevil, takže není zcela vyloučeno, že taky někoho vykrádám. Jyxováním jsem odhalil pouze jediný odkaz z počátku letošního dubna, jehož autor – naštěstí pro mne – naraziv na surový diamant jal se ho místo broušení ohlazovat. Za čtvrté: nemám sebemenší výčitky ohledně etiky takovéhoto humoru; na rozdíl od dalekých rozhlasáků by diplomaté mohli docela snadno sehnat rodilého mluvčího na korektury (a divil bych se, kdyby se nenašel nějaký důchodce ochotný dělat to i gratis z ideových sympatií). A konečně: nakolik si vybavuji z testování na přátelích nedlouho poté na jednom večírku s připojením, daly se tam najít ještě větší špeky, ta stránka je hotový zlatý důl, ale nechci vás připravovat o radost z vlastního objevování a stírat pel z archivního textu.

P. S. Pro fanoušky Intertranu, kterým nebude vadit, že tady zřejmě jde o nějaký modernější, o zlomek gramatičtější, dost možná i placený offline systém: Jděte na http://cs.wikipedia.org/wiki/Krav_Maga (spíš dřív než později bude opraveno; potom klikněte na "Historie", případně zkuste tento nezaručený link, a vyberte si třetí verzi odspoda – permalink t. č. asi neexistuje)... a pak už jen berte a vychutnávejte:

V nutshell, (...) obrana nebo útok musí být (...) k věci (například, jestliže vy chcete uniknout, uniknout; jestliže vy zlý na hit, hit).
Důraz je zařazené odnesení iniciativa ze útočníka bezprostředně. To je v pořádku utéct (taktický ústup), jestliže situace diktuje to.
Krav Maga moci být použitý proti oponentkám, které jsou vyzbrojeny, a proti mnohočetným oponentům. To je také dobrý v uzavřených oblastech, takový jako letadla.

Vedle všeobecné insitnosti dosahuje tenhle text, myslím, takřka baldachýnovské úrovně díky absurditě celé situace: Nějaký Latinoameričan se rozhodne přispět do rudimentární české open-sourcové encyklopedie strojovým překladem anglického hesla o košer bojovém umění československého původu (!). Napadlo by vás někdy něco tak šíleného?