--nezařaditelno--:
Robinson Crusoe pro moderní dobu
Tohle jsem před pár lety
vykradl osvobodil z ještě o pár let starších Lidovek: jakkoli vzdáleně to dnes zní, bývaly doby, kdy Poslední slovo psával( )i filozof(ové). Jednak se mi text velmi líbil sám o sobě, jednak mi ho připomněl František Novotný výkladem o
svém převyprávění Robinsona: Nevím, bylo-li z něj něco zaznamenáno písemně, nebo je nutno spokojit se s jeho závěrečnou poznámkou v knize, ale on na ten námořnicko-obchodnický rámec také kladl velký důraz. Možná jsem mu tohle měl poslat...
Miroslav Petříček: O Robinsonovi
Poslední slovo, Lidové noviny 24. 3. 2003
Když Robinson uprchne na moře, vstoupí nejprve na loď, která pluje k africkému pobřeží. Ta je ale přepadena korzáry; hrdina se ocitne v otroctví, z něhož se mu podaří uniknout až s pomocí maurského chlapce Xuryho, který by za Robinsona položit i život. Bez něj by nepřežil nebezpečí, jimž musí na malé lodi čelit. Epizoda končí, když oba zachrání portugalský kapitán; Robinson mu prodá svoji loď, ale zdráhá se zpeněžit Xuryho, neboť se mu prý příčí prodávat jeho svobodu. Ustoupí až poté, co mu kapitán přislíbí, že chlapce propustí jako svobodného po deseti letech, dá-li se do té doby pokřtít. Celá transakce Robinsonovi vynese šedesát zlatých.
Robinson je dobrodruh nadaný obrovskou civilizační energií, s níž zdolává přírodu a nepoddajnou hmotu ostrova i Pátka. Vedle toho, což v převyprávěních jeho příběhu pro potřebu delfínů často zaniká, je to i první vzor kapitalistických ctností, prototyp podnikatele. Nemýlím-li se, zmiňuje se o něm v tomto smyslu v Kapitálu i Karel Marx. Robinsonovo trosečnictví je věcně vzato pouhé pozadí; to, co si zasluhuje obdiv, je jeho pracovní morálka.
Z Robinsonova deníku vyplývá, že se věnuje zkoumání sebe sama proto, aby měl v pořádku všechny své účty. Jakmile se Xury stal komoditou, bylo přirozené prodat jej zpátky do otroctví, neboť se ukázalo, že jeho směnná hodnota je značně nenulová. Ostatně ani dlouhý Robinsonův pobyt na jeho ostrově nebyl nic jiného než kolonizace, z níž nakonec profitoval morálně i ekonomicky. Závěrečná kapitola knihy se čte jako hloubkový audit finančního úřadu.
Robinson je zkrátka příkladným hrdinou moderní doby: vše, čeho nabyl, získal pílí a obchodní zdatností. Piráti, dravé šelmy a divocí domorodci jsou už jen stafáž v pozadí příběhu. Jeho dobrodružnost totiž nespočívá v náhlých obratech válečného štěstí: dobrodružstvím je sama ekonomická aktivita. Robinson Crusoe, jak konstatuje i literární teorie, je především homo oeconomicus.
Robinsonova morálka je právě tak poctivá jako morálka jiných příkladných hrdinů evropské literatury, třeba darebáka a proutníka Toma Jonese. Jediná svízel je v tom, že Robinson Crusoe je jako románový hrdina poněkud nudný. Někde v jeho účtech musí být chyba. Toto dílo je snad jediné z velkých evropských románů, které se zcela obejde bez ženských postav – nepočítáme-li starou vdovu, která spravuje Robinsonovo jmění. Na jeho vášně zbyla jediná věta: oženil se nikoliv ke své škodě a nespokojenosti, měl tři děti, ale žena mu záhy zemřela. Alespoň dopadla lépe než Xury.