Malý čtenář

Je mezi přítomnými odborník na ISP?

Situace: jsem BFU a sháním domů co nejlacinější připojení. Existuje nějaké zázračné řešení?

Explikace:

1. Jde mi o běžné browsení, takže stahování po broadbandu vem čert (koneckonců ebooky stejně nezaberou moc pásma), ale čím rychlejší než dialupy neblahé paměti, tím lépe.
2. Jakožto míra láce rozhoduje měsíční paušál a nutnost závazku, i když hranici jednorázových instalačních nákladů mám taky dost nízko.
3. Holešovice, první patro do vnitrobloku – za okno asi nic moc montovat nemůžu a na střechu už vůbec, takže se bojím, že vzduchem to nepůjde. Když vyjdu na ulici, chytám na mobilu řadu wifi sítí včetně komerční "Vaší", ovšem z okna nic, ani z balkónu na chodbě o patro výš. Telefon v baráku je, v bytě ne (platit linku stejně nemám proč, takže viz bod 2).

Laskavý čtenář se už asi dovtípil, že přicházím o mnohaletou možnost zneužívat linku zaměstnavatele (a přítelkyně se už na jaře nechala slyšet, že pro náš vztah bude zdravější, když na jejím novém počítači nebudu mít účet), což mimo jiné znamená, že po nepředvídatelnou dobu, kdy budu odkázán na nepravidelná, řídká a krátkodobá připojení z milosti, zřizovací listiny, eventuálně podnikatelského záměru cizinců, bude Malý čtenář aktualizován ještě vzácněji než poslední dobou (samozřejmě pořád zbývá varianta, že bych se věnoval psaní delších a linkůprostších textů "do zdi" a nosil je publikovat dávkově, ale nevidím ji jako příliš realistickou). Na shledanou v lepších časech – dokonce i pokud mi Mooreův, respektive Shannonův zákon nebudou nakloněny, slibuji, že nanejvýš tak za dvaatřicet let. (Samozřejmě pořád zbývá varianta, že dřív bídně zhynu, jak mi kdysi s až starozákonní zálibou prorokovával otec – tedy, většinou s určením ve špíně a poukazem na stav psacího stolu a jiných vodorovných povrchů pokoje.)

Kam ve čtvrtek do kina

Aneb, proč se teda nakonec dokopu vyhrabat fotku a vysázet 150 Kč za průkaz do Ponrepa: na web si to dát nedovedou, ale ve čtvrtek 30. v 17:30 hrají hrají Hvězdný lístek (Moj mladšij brat – ohó!), trochu groteskně přilepený za minicyklus Počátky sovětské sci-fi, který mi bohužel utekl (a doprovozený předfilmem Moskva vstrečajet kosmonavta nom. 2). Každý holt máme nějakou slabinu – lépe řečeno slabost; přítelkyně tam takhle docházela na Klimova, což je jistě hodnotnější, ale já zas sbírám Aksjonova. (Kdyby někdo věděl, kde sehnat Překvápka, budu velmi zavázán. Případně vyměním – mám dvoje Pomeranče z Maroka, teď nevím, jestli i vzácnější první vydání Kolegů vedle masového druhého, a dokonce i dvakrát The Burn.)

Další kolo souboje mozkožrouta

Ve svém nedávném pojednání o českých online aukcích (hm, neměl bych správněji psát aukcích online? dobrá, řekněme internetových, ne-li webových) tvrdí mj.: loni v létě dokonce kdosi nabízel za 35 000 Kč vyoperovanou kyčel Václava Klause, ale jednalo se nejspíš o podvrh a Aukro (či jeho starší, méně navštěvovanou konkurenci Odklepnuto). Nikoli: podvrh to byl zaručeně, psal o tom i ***ův list; a Odklepnuto je samozřejmě mladší alternativa k Aukru (člověk ani nemusí pátrat v historii českého obchodování po internetu, stačí si přečíst údaje "O nás" na obou webech). Hanba, fuj.

Příště, bude asi lepší samostatně: Karel Dolejší (Britské listy) je děsivě negramotný.

Pozorný čtenář si mohl povšimnout identifikačního čísla postu. Ano, v rámci úklidu recykluji stařičké odložené rozepsané příspěvky, jimž systém zanechává číslo od samotného vzniku; tento byl z 1. září 2003 13:27 a neměl jinak žádný obsah.

Rada k nezaplacení

Ukončení konverzace

(...) Podobně jako existují četné fráze k zahájení rozhovoru, existují jiné, o kterých většina lidí ví, že slouží k jeho ukončení. Podívejme se na některé typické:

• ...
• Děkuji za rozhovor. Nyní se potřebuji nadýchat čerstvého vzduchu.

Ján Praško, Jana Vyskočilová, Lucie Píglová, Jana Prašková, Sociální fobie: Jak překonat nadměrný stud, kapitola nazvaná Učení se, jak mluvit; str. 88, Portál 2005, ISBN 80-7367-031-3 (pro úplnost, 134 stran, 20x13cm – podle cataloguing-in-publication data nebo jak se to řekne česky, já ji samozřejmě neměřil –, brožovaná, odpovědný redaktor Václav Urban, sazba Mgr. Václav Urban, Kostelní Radouň; o jeho kvalitách, jakož i literárních schopnostech dobrého doktora [a jeho rodiny], budiž svědectvím např. věta Tančíme na ploužáky, ale když zrychují, já moc nevím, co dělat, tak se tam sebou zmýtám ve víru tance z představ jedné údajné pacientky – stránku jsem si opomněl poznamenat), zapůjčeno pobočkou 62 MKP někdy na přelomu let 2007-8.

Takových citováníhodných poučení je kniha plná, i když je nacházím jinde, než autoři a nakladatel zamýšleli. Například nepochybuji, že jim ani na mysl nepřišlo, že následující pasáž z první (tedy "před" – vyhledáním odborné pomoci a spoustou tvrdé práce korunované samozřejmě úspěšným vyléčením; on tenhle žánr by si vůbec zasloužil samostatné pojednání) části jedné kasuistiky (s nadpisem Spolužáci se mu posmívali pro vadu řeči, s. 53-4) by někomu mohla přijít nechtěně ironická:

Další problém byl s bydlením. Když si rozhněval vzájemnými půtkami s otčímem matku, vyhodila ho s tím, ať si najde jiné bydlení, když mu tohle není dost dobré. A tak začal bydlet u známých a vzdálených příbuzných. Často se stěhoval a neměl místo, kam by se mohl vracet. V důsledku styků s lidmi z "nižších" vrstev objevil kouzlo marihuany. Ta mu dala na chvíli zapomenout na starosti běžného života a výrazně snižovala jeho úzkost. Jenže po čase se začal obávat na své zdraví, a tak s kouřením marihuany přestal. Jeho stav se však rapidně zhoršil.

Nebo naopak že by životní příběh ze s. 98-9 pokládali za něco jiného než dokonalý happy end:

Klára byla velice atraktivní dívka (...) byla velice fixovaná na přítele, ten však stále naléhal na nějaké aktivity mimo domov. Vždy ho nějak s pláčem přesvědčila. Jednou, při prudší výměně názorů jí však navrhl rozchod. To ji vyděsilo. Začala si uvědomovat, že s tím něco musí dělat, pokud o něj nechce přijít. (následuje terapie podle klasického aristotelovsko-hollywoodského vzoru, tedy s těžkými začátky a jednou velkou krizí, ale vrcholící přeměnou ustrašeného kačátka v asertivní labuť) Se svým chlapcem se nakonec rozešla a našla si nového partnera, se kterým je velmi spokojená.

Ale co já vím; třeba usilovně vkládám do textů, co se v nich nedá najít, a pobavení, jemuž propadám např. nad zrůdičkou nebo spíš polenem nakreslenou karikaturou, která by nezapadla ani do dob Praškova mládí a tanečních čajů, je povýtce hysterického rázu:

Jan je 24letý mladý pohledný chlapec, který se již od svého dětství zajímá o encyklopedie a jinou naučnou literaturu. Také se rád dívá na cestopisné pořady a filmy. Ani v pubertě nechodil se spolužáky za zábavou či do společenských kroužků.

(str. 61, kapitola nazvaná Čas tráví převážně nad knihami)

Robinson Crusoe pro moderní dobu

Miroslav Petříček: O Robinsonovi
Poslední slovo, Lidové noviny 24. 3. 2003

Když Robinson uprchne na moře, vstoupí nejprve na loď, která pluje k africkému pobřeží. Ta je ale přepadena korzáry; hrdina se ocitne v otroctví, z něhož se mu podaří uniknout až s pomocí maurského chlapce Xuryho, který by za Robinsona položit i život. Bez něj by nepřežil nebezpečí, jimž musí na malé lodi čelit. Epizoda končí, když oba zachrání portugalský kapitán; Robinson mu prodá svoji loď, ale zdráhá se zpeněžit Xuryho, neboť se mu prý příčí prodávat jeho svobodu. Ustoupí až poté, co mu kapitán přislíbí, že chlapce propustí jako svobodného po deseti letech, dá-li se do té doby pokřtít. Celá transakce Robinsonovi vynese šedesát zlatých.

Robinson je dobrodruh nadaný obrovskou civilizační energií, s níž zdolává přírodu a nepoddajnou hmotu ostrova i Pátka. Vedle toho, což v převyprávěních jeho příběhu pro potřebu delfínů často zaniká, je to i první vzor kapitalistických ctností, prototyp podnikatele. Nemýlím-li se, zmiňuje se o něm v tomto smyslu v Kapitálu i Karel Marx. Robinsonovo trosečnictví je věcně vzato pouhé pozadí; to, co si zasluhuje obdiv, je jeho pracovní morálka.

Z Robinsonova deníku vyplývá, že se věnuje zkoumání sebe sama proto, aby měl v pořádku všechny své účty. Jakmile se Xury stal komoditou, bylo přirozené prodat jej zpátky do otroctví, neboť se ukázalo, že jeho směnná hodnota je značně nenulová. Ostatně ani dlouhý Robinsonův pobyt na jeho ostrově nebyl nic jiného než kolonizace, z níž nakonec profitoval morálně i ekonomicky. Závěrečná kapitola knihy se čte jako hloubkový audit finančního úřadu.

Robinson je zkrátka příkladným hrdinou moderní doby: vše, čeho nabyl, získal pílí a obchodní zdatností. Piráti, dravé šelmy a divocí domorodci jsou už jen stafáž v pozadí příběhu. Jeho dobrodružnost totiž nespočívá v náhlých obratech válečného štěstí: dobrodružstvím je sama ekonomická aktivita. Robinson Crusoe, jak konstatuje i literární teorie, je především homo oeconomicus.

Robinsonova morálka je právě tak poctivá jako morálka jiných příkladných hrdinů evropské literatury, třeba darebáka a proutníka Toma Jonese. Jediná svízel je v tom, že Robinson Crusoe je jako románový hrdina poněkud nudný. Někde v jeho účtech musí být chyba. Toto dílo je snad jediné z velkých evropských románů, které se zcela obejde bez ženských postav – nepočítáme-li starou vdovu, která spravuje Robinsonovo jmění. Na jeho vášně zbyla jediná věta: oženil se nikoliv ke své škodě a nespokojenosti, měl tři děti, ale žena mu záhy zemřela. Alespoň dopadla lépe než Xury.

Výpisky z Celého života

S každým režimem odchází mládí některých lidí, nenávratná léta jedné dvou generací: proto ta nostalgie – některých – i po tom nejhorším: po Stalinovi, po Hitlerovi...

sešit 54, mezi 8. a 25. srpna 1977 (srov. též úvodní zápis sešitu 2; 1. dubna 1971)

Všiml jsem si, že když se lidé ožení, přestanou být zajímaví. (Zapsal si kdysi do deníku Bunin.)

sešit 53, mezi 8. a 20. července 1977

Lidský život je pořád jen a jen: děláme, co můžeme, a když nemůžeme, umřeme.

sešit 18, mezi 30. července a 6. srpna 1974

Největší štěstí, jaké si lze představit – být odporný některým lidem. Ne nesrozumitelný, ale odporný.

sešit 40, 12. dubna 1976

Snad by mi všichni odpustili, kdyby dokázali pochopit, že jsem měl rád sám sebe stejně málo jako je.

sešit 102, mezi 9. a 23. října 1981

Neříkej mi, že jsem knihy měl rád víc než tebe. Měl jsem je rád víc než sebe.

sešit 48, mezi 31. ledna a 5. března 1977 (interpolací zhruba k polovině února)

[o Sylvii Plathové a její sbírce Ariel: ...] ta příšerná tenze, která ji dohnala k smrti, v tom je. Mimo jiné i těch jejích třicet let: to je věk, kdy se člověk buď vzdá, zlomí a upadne, nebo se naposled vzepne a vymáčkne ze sebe všechno. Ona to dokázala – vzepřít se pocitu prohry a chybné životní sázky. Nemohlo to trvat víc než pár týdnů, potom konec.

sešit 114, "neděle 20. března" 1983

Z něterých lidí nikdy nebudou dobří překladatelé proto, že jsou příliš charakterní. Vědí, že spousta věcí v překladovém textu nikdy přesně není "to ono" – a než by se spokojili s kompromisem, s něčím, co odpovídá jen částečně, radši jdou od válu.

sešit 120, mezi 28. září a 25. října 1983 (předposlední zápis)

Nevím, z jaké knihy jsem si před lety vypsal následující charakteristiku. Papír s výpiskem, celý žlutý, na mě vypadl z antologie The Beat Scene, kterou jsem neměl v ruce nejmíň patnáct let: Degenérés superieurs. "Drobné polytalenty, ke všemu trochu nadaní. Jsou to nelítostní kritici druhých, sami však zůstávají jen obratnými diletanty, nic pořádného neudělají. Projevují se trochu v literatuře, trochu v umění, trochu ve sportu. Společníci jsou zábavní, ale prakticky k ničemu nepoužitelní."

sešit 98, mezi 4. a 24. dubna 1981

To je těžké, Bohu odpustit, že člověku nedal dost velký talent. Právě že ne dost velký. Je možné se smířit s tím, že mu nedal žádný talent. Ale tohle je kruté, stejně kruté jako přihlásit na dostihy třínohého koně.

sešit 111, mezi 4. září a 23. listopadu 1982 (dle interpolace a jedné následné nepřesné zmínky v září)

Při pomyšlení, že až umřu, dostanou se knihy, které mě v té či oné době provázely životem, bývaly mou trýzní, štěstím a obsesí, že se dostanou do rukou lhostejných lidí, že se jimi budou přehrabovat na pultech antikvariátů, když na tohle pomyslím, nejraději bych je spálil nebo zařídil, aby je někdo spálil. Kdyby to bylo možné.

sešit 91, mezi 2. a 18. října 1980

Sebevrazi? Sebevrazi jsou moji stateční bratři.

sešit 83, mezi 8. února a 11. března 1980

Mým čtenářům z nakladatelství Argo

Enquiring minds want to know (jak přeložit? lidé si stěžují?), proč, žerouce, musíte i mlaskat (nebo by byla lepší metafora "vysmíváte se jim do tváře, až jsou celí poprskaní"?).

Kam rozhodně nechodit: Skandinávský dům

Během programu v Café Nordica se u zbytkových stolků vesele kouří, s mlčícím souhlasem personálu i organizátorů. Fakt by mě zajímalo, co na to Sinisalová říkala. (Beseda sama – aspoň poté, co jsem přišel, a než jsem musel odejít – technicky dobře zajištěná – akorát finština je nějaký hrozně zdlouhavý jazyk – ale jaksi fádní, předvídatelně formální; nic, co by chytlo.)

THOMAS KÜNG
GEBRAUCHS
AUSWEISUNG

Dole v jiné úpravě ještě SCHWEIZ a ze zadní strany vlajka. Až druhý den ráno mi svitne, že ta vzdáleně povědomá slova budou znamenat "návod k použití" – jasně, upotřebení. Mode d'emploi anyone?

Vedle ní mladík kristusák s nějakým červenofialovým Žižekem.

FWIW, já mmpb R. Garcia y Robertson: The Virgin and the Dinosaur (tedy, měl jsem formát spíš postponovat nebo apositně odčárkovat, on žádný jiný není). Dovedně poskládané, nepochybně chytrý – to on vždycky, ale přesto jakési rostoucí zklamání: po repríze čtenářské rozkoše z novelové verze po 15 letech a ještě i následujícím Down the River (1850es Mississippi, hráčský parník featuring Twain – což podle pasáží s hloubkoměřením má znamenat dvanáct? aha [díky, PBS], stop, v nichž zřejmě počítali jinak; dva to je ve fathomech – a kdovíkdo ještě), jež jsem hltal do jedné ráno až po prvý antiklimax, je to jakési příliš epizodické, nevyklenuté, s budoucím světem příliš samoúčelným na plnou suspense of disbelief. Zkusit další související novelku o tom, že Alexandrova armáda byl takový Woodstock na pochodu?

Rozhodně do síně (pochybné) slávy překladů raných 90. let: Fahrenheit surface temperature had tripled since passing the portal. – Nálepka, měřící teplotu ve stupních Fahrenheita, blikala od chvíle, kdy prošli branou. Nějaký Josef Dušek, nic mi to neříká a netuším, kde skončil, ale v té době pravidelný přispěvatel Ikarie.

K negramotnosti (a všeobecné neschopnosti) Miloše Čermáka

Ke středečnímu sloupku tedy tolik: populární novinový komix, který tisnou [sic a sic!] desítky deníků v celé Americe, se nejmenuje Doonesberry, ale Doonesbury (a prý appears in nearly 1400 daily and Sunday newspaper clients in the U.S. and abroad, přímo jejich syndikát uvádí dokonce about 1500 a vzhledem k tomu, že v roce 2004 jeden syndikát zrušil odběr pro 38 deníků jen na jihovýchodě USA, to v celé zemi jistě stovky dá). O deníku Washinton Post ani nemluvě – Čermák zjevně drtil text ve stále větším spěchu, takže od poloviny se v něm rozmáhají překlepy jako výšeuvedené a k tak důležitá a vlastně i převratné historické události, bude to takové převapení a je to handcap; redakce už o víkendu dostali strip a vlastně i dva dni před americkými volbami se dá chápat jako příprava na překlad do slovenštiny.

Zkusil jsem si vyhledat, v jaké podobě to ve SME vyšlo. Tamní vyhledávání je na zabití, ale na několikátý pokus konec jsem uspěl. Trochu mě zmátlo, že používají Google, takže mi při hledání Doonesberry nabídl Mali ste na mysli: doonesbury a (není to poslovenštění nějaké divné?) Chceli ste hľadať: doonesbury (ukazuje se, že jednou [v roce 1999! a pořád online! aspoň něco chvályhodného] o Doonesbury psali, a jakýsi blogger o fotografia uverejnená v júni 1985 v Doonesbury newspaper), ale mezi tím byl odkaz na Stĺpček Miloša Čermáka: Obama!: Samozřejmě nic neopravili, akorát text seškrtali (na polovic! to vždycky? proč to teda píše tak dlouhé – tedy kromě, hypotetické, chuti aspoň vytvořit něco, co by [v lepším vesmíru] mělo hlavu a patu a nějaký smysl, když už je honorován za své jméno pod něčím, kam se žádný nevejde?), včetně Trudeauova jména, které mi napoprvé přišlo jako nejlepší klíčové slovo pro vyhledávání. Při krácení na kost zmizela i většina problémů verze, již Čermák vystavil na blogu; neboť ďábel je v detailech; vraťme se znovu k ní.

Čermák píše: „Nejsem si jistý, že to tak dopadne,“ řekl autor Garry Trudeau deníku Washinton Post. Ale nechtěl prý přijít o možnost vyjádřit se k tak důležitá a vlastně i převratné historické události. Obamovo vítězství navíc předpovídají všechny průzkumy. „Když nevyhraje, bude to takové převapení a mediální rozruch, že se na jeden špatně předpovězený výsledek v komixu lehce zapomene,“ řekl Trudeau. Jsem už zvyklý si takové citace v zahraničních zprávách ověřovat; naši novináři jsou v překladech neskutečně kreativní. (Možná bych měl bych rozebrat nějaké případy z poslední doby...) I začal jsem googlit; WP nějak ne a ne vypadnout, nejprve jsem se dostal ke Editors Ponder How to Handle Post-Election Day 'Doonesbury' Strip Projecting Obama Win v Editor & Publisher: Tamní citace zní "From a risk-assessment viewpoint, I felt comfortable with the odds. The way I see it, if Obama wins, I'm in the flow and commenting on an extraordinary phenomenon. If he loses, there'll be such a national uproar that a blown call in a comic strip won't be much noticed. Besides, I'll be the one with the egg on my face – not the editors." S přivřením obou očí by šlo uznat, že takové přebásnění ještě nepáchá žádnou smrtelně důležitou dezinformaci, zvlášť když započítáme ještě předcházející nepřímé Trudeau, who lives in New York, said he might have provided papers with a McCain option if the election were a toss-up. But, he said, at the time he drew the strip, poll analysts were giving McCain less than a 4 percent chance of winning. Ale moment, co tu dělá Trudeau said in an e-mail to The Associated Press? Že by jiný článek, že by ho zaplavili novináři a on odpovídal pořád dokolečka to samé? Vydal jsem se tedy přímo na web WP – kde je hledání zcela nepoužitelné, musel jsem se vrátit ke Googlu – a samozřejmě, tamní 'Doonesbury' strip assumes Obama will win je tentýž, jasně označený agenturní text AP.

Pamatujme si to: za mediálního experta se vydává člověk, který neumí opisovat, ba ani číst; člověk, který nepozná rozdíl mezi Lidovkami a Četkou.

K samostatné práci a skupinové diskusi v seminářích žurnalistiky: rozeberte stylistické vady Čermákova textu.